10.06. / 20:00 / Místogalerie

Tropy

Alessandro Bosetti — hlas, elektronika, textově-zvuková kompozice;
Kenta Nagai — bezpražcová kytara, šamisen;
Tony Buck — bicí; 

Známý skladatel a zvukový umělec Alessandro Bosetti ve svém novém projektu Trophies transformuje mantrové smyčky z abstraktně deklamovaných promluv a emotivní poesie na působivou transovou hudební skupinu, v níž se hlas a elektronický zvuk mísí s halucinační hrou na bezpražcové elektrické kytaře a virtuosními pulsy a groovy bicích. Throphies používají dlouhé, repetitivní a dynamické textově-zvukové formy naprosto jedinečným způsobem, vytvářeje nový žánr. Středem jejich hudby je hlas nebo množství hlasů, rámcujících píseň a řeč aniž by je úplně obsáhly. Mluvené nebo zpívané fráze jsou opakovány třemi vokalisty a zapuštěny v hudební textuře, vytvářené bicími, kytarou a elektronikou; smyčky-fráze se po chvíli vytrácejí z posluchačova vnímaní a naprosto mizí opakovaným posloucháním. 

Alessandro Bosetti je zvukový umělec, skladatel a hudebník, žijící nyní v Berlíně. V centru jeho zájmu stojí především periferní oblast mezi mluveným jazykem a hudbou. Vytvořil řadu působivých děl, ve kterých se relační estetika potkává s inovační kompozicí. Od r. 2001 se angažoval v mnoha velkých uměleckých rozhlasových produkcích v téměř všech národních radiích v Evropě a vytvořil řadu hybridních radioartových kompozic, které získaly různé ocenění. Z nich především kusy Il Fiore della Bocca (2005) a African Feedback (2004) jsou považovány za klasické příspěvky k žánru. Výchozí bází pro jeho abstraktní kompozice jsou často terénní výzkumy a rozhovory spolu s elektroakustickými i akustickými kolážemi, relačními strategiemi, cvičenými i necvičenými instrumentálními praktikami, vokálními výzkumy a digitálními manipulacemi. Bosetti je emotivní umělec, který nepřetržitě  koncertuje v Evropě, Asii a USA. Ve svých sólových vystoupeních pro hlas a elektroniku vymazává hranice mezi kategoriemi jako jsou elektroakustická kompozice, textově-zvukový kus, píseň a performance. V současnosti se zabývá repetitivními formami řečových smyček, přičemž je zkoumá jako sólový umělec i se svou skupinou Trophies.  
Více informací: www.melgun.net

Tony Buck je díky své rozsáhlé mezinárodní zkušenosti považován za jeden z nejkreativnějších a nejodvážnějších exportních artiklů Austrálie.  Byl součástí těch nejrozmanitějších projektů. Kromě souboru The Necks je pravděpodobně nejznámější jako lídr hardcore/impro formace Peril. Na začátku své kariéry, coby absolvent Hudební konzervatoře v Sydney, se intenzivně angažoval na jazzové australské scéně, účinkujíc s mnohými zahraničními (Vincent Herring, Clifford Jordan, Mickey Tucker, Branford Marsalis a Ernie Watts) i australskými (Mark Simmonds, Paul Grabowsky, The Catholics, Sandy Evans a Dale Barlow) hudebníky. Poté, co strávil jistý čas v Japonsku, kde založil unikátní soubor Peril (jeho spoluhráči byli Otomo Yoshihide a Kato Hideki), přesídlil do Evropy a začal se věnovat dalším projektem, včetně vývoje nových "virtuálních" MIDI ovladačů v amsterdamském centru STEIM. Kromě seskupení The Necks a Peril Buck hrál a nahrával třeba s Jonem Rosem, Nicolasem Collinsem, Tenko, Johnem Zornem, Tomem Corou, Philem Mintonem, Keiji Hainem, Switchbox, The Machine for Making Sense, Ne Zhdali, The EX, Petrem Brotzmannem, Hansem Reichelem, The Little Red Spiders, Subrito Roy Chowdury, Cliffordem Jordanem, Kletka Red, Hanem Benninkem, Shelley Hirsch, Wayne Horvitzem, Palinckx a Ground Zero.

Kenta Nagai je zvukový a vizuální umělec, žijící v New Yorku. Pracuje s akustickým i elektronickým zvukem, vizuálními médiemi a dělá též živé představení. Po studiu na proslulé Berklee College of Music v Bostonu přesídlil do New York City, kde začal svou hudební kariéru jako hráč na bezpražcové kytaře, hrávaje na ulicích, v stanicích metra a klubech. Posledním jeho komponovaným dílem je Long, Long, Long pro orchestr tradičních asijských nástrojů. Premiéru mělo na newyorské experimentální scéně Roulette v říjnu 2006. Nagaiova originální kytarová hra je zaznamenána na albu Eugena Chadborna Guitar Festival Summer 1999, kde účinkuje spolu se světovou kytarovou špičkou — Thurstonem Moorem, Lee Ranaldem, Jimem O'Rourkem, Laurenem Mazzacane Connorsem, Davidem Watsonem a dalšími. Jako hráč na japonském tradičním strunovém nástroji šamisenu absolvoval Nagai množství koncertů na scénách Sculpture Center in Long Island City až po Carnegie Hall. V létech 1999 až 2002 pobýval na skladatelské residenci v The Cave Gallery v brooklynském Williamsburgu. 
Více informací: www.myspace.com/kentanagai