Po 07142128
Út0108152229
St0209162330
Čt03101724 
04111825 
So05121926 
Ne06132027 
Chci zasilat program:
Hledání
Zdenek Plachý, David Šubík a Lenka Plachá Vás vítají na webových stránkách SKLENĚNÉ LOUKY.

Skleněná louka je báseň Antonína Konečného, básníka "brněnské bohémy" a automobilového kleptomana. Většinu svých básní napsal Konečný ve vězení, kde za krádeže aut strávil větší část života. Tento muž byl ztělesněným paradoxem: přítel tehdy již zkušeného spisovatele Milana Kundery (ten Konečnému poskytl cenné rady o psaní poezie) - v normalizačních celách rozvíjel svůj básnický jemnocit. Za mřížemi se tak rodila jedna z nejkřehčích poloh současné poezie.Ve spojení louky se sklem cítíme na Skleněné louce něco velmi blízkého. Něco, co by mohlo definovat styl této scény současného nekomerčního umění.

Experimentální scéna Skleněná louka: šedesát metrů čtverečních sklepa pavlačového domu na Kounicově uliciv Brně: domu s čajovnou, kde dostane každý takový čaj, na jaký si jen pomyslí, s půdní galerií současného výtvarného umění "Místo galerie" a s hrubě otesanou kanceláří nové kulturní instituce - sdružení Skleněná louka. Dnešní spolumajitelé PhDr. Alena Šmídová a ing. Karel Seidl dům dostali zpět při restitucích v desolátním stavu a znovu vybudovali jej již v duchu Skleněné louky, jíž poskytli velkorysým způsobem část domu a stali se tak jedněmi z ojedinělých soustavných mecenášů umění po roce 1989. PhDr. Alena Šmídová také dům prakticky řídí a má tak nemalý vliv na jeho současnou podobu.

Za šest let své existence uvedla Skleněná louka několik set premiérových akcí českých a zahraničních umělců a získala tak pozici přirozeného centra nekomerčních uměleckých aktivit (viz programy). Patrně na žádné jiné české scéně není tolik otevřeného prostoru pro nezavedené umělce a pro outsidery. Tito totiž vnáší do hracího prostoru nečekané a zneklidňující prvky a to je přesně to, oč dramaturgii Skleněné louky jde. Outsider je zde chápán a do češtiny překládán jako "krajní umělec", neboli někdo, kdo je ochoten na vlastní kůži vyzkoušet krajní varianty - meze naší snášenlivosti a otevřenosti.

Není snad ani potřeba říkat, jak těžké to má v tradičně uzavřeném česko-moravském prostředí takováto riziková dramaturgická strategie. Diváci nejsou na Skleněné louce hýčkáni. Není jim prostírána slaďounká instantní kaše ze všeho, co už jinde někomu "prošlo" a stalo se běžným zvykem. Publiku, které je zvyklé na podbízivé atrakce komerčního prostředí a nemá chuť prodírat se neznámými končinami, budou patrně i nadále připadat zdejší mezioborové přesahy a žánrově těžko identifikovatelná představení nestravitelná. Průvodním znakem každého experimentu jsou také chyby. A to je další věc, již obecenstvo většinou nemůže pochopit. Právo na omyl by však mělo být stálou součástí práce experimentátora.

S tímto uměleckým slovníkem souvisí mnohé aspekty práce jednoho ze zakladatelů Skleněné louky - hudebního skladatele, režiséra a původce poetických situací - Zdenka Plachého. Vlastní Plachého projekty bývají někdy označovány jako "mystifikační", s čímž autor souhlasí, ale hned dodává: "až na to, že v těchto tzv. mystifikacích je všechno pravda". Platí zde Klímovo: "vážně lze brát jenom to, co je v základu komické". Dobře je to vidět na ambivalentních názvech festivalů Skleněné louky: "Hudební festival normálních věcí", "Festival slabé hudby", "Nepsaná hudba", "Místo hudby", "Stará říše", "Z bohémy" (viz projekty/festivaly). Tyto jakoby manýristické jazykové hry Skleněná louka nepěstuje kvůli pobavení publika. Mnohem spíše zde jde o hledání vlastního poetického slovníku, adekvátního k popisu vlastní situace a pozice v uměleckém světě. K tomu Zdenek Plachý: "Nevytvoříme-li si svůj slovník, staneme se pravděpodobně součástí slovníků zastaralých, které nejsou schopny dobře vyjádřit naši situaci (to je například tehdy, když Skleněnou louku někdo nazývá alternativou, ačkoliv my nevidíme kolem nic, vůči čemu bychom chtěli tvořit alternativu), nebo nás pojmenuje někdo, v rámci jehož slovníku se zpravidla nebudeme cítit ve své kůži.

Na Skleněné louce vystupují také přední zahraniční umělci a interpreti. Za všechny uveďme amerického Bena Pattersona - jednoho ze zakladatelů Fluxu, koncerty australského houslisty a mystifikátora Jona Rose, holandské skupiny Palinckx s Jimem Menesesem, přehlídku soudobé hudební scény v Kolíně nad Rýnem v provedení Hanse W. Kocha, Haralda Muenze, Annegret Heinl,Andrease Wagnera a dalších německých umělců a skladatelů, koncert londýnského písničkáře Patricka Morrise a slovenské Společnosti pro soudobou hudbu s Jozefem Cseresem, Milanem Adamčiakem, Michalem Murínem a s berlínským Peterem Machajdíkem.

Důležitým projektem Skleněné louky byla také např. spolupráce s výtvarníkem, performerem a gramolinorytcem Blahoslavem Rozbořilem na koncertním programu "Příliš kluzká glissanda". Záznam části tohoto koncertu existuje na kompaktním disku, vydaném Společností pro nekonvenční hudbu, jako průřez z jejího bratislavského festivalu SOUND OFF z roku 1996.

Mezi zakládající členy Skleněné louky patří současný umělecký šéf Klicperova divadla v Hradci Králové Vladimír Morávek, který je také dramaturgem a osnovatelem "...plně kloubového představení básnické sbírky Jiřího Dynky... "wrong!"" v Plachého režii s herci Klicperova divadla z roku 1998. U samotného vzniku Skleněné louky byl i J.A.Pitínský a manželé Velkovi z Galerie Sýpka.

Skleněná louka je otevřená umělcům nejrůznějšího a někdy i vzájemně velmi rozporuplného založení. Od mezinárodně renomovaného minimalistického a konceptuálního básníka Jiřího Valocha, po svébytnou postavu brněnské bohémy básníka Leoše Slaninu.

Z editorských aktivit Skleněné louky uveďme např. vydávání časopisu "Ticho - současník hudby" /šéfredaktor Radek Tejkal/. Časopis mapuje a podněcuje hudební, ale i básnické a další činnosti současné umělecké scény. K jeho přispěvatelům patří Petr Kofroň, Martin Smolka, Luboš Vlach, básník a skladatel Petr Hrbáč, skladatel a básník Pavel Slezák, Miloš Štědroň a další. Všichni také občas živě vystupují na Skleněné louce.

Do paměti přilehlých vesnic Moravského krasu se Skleněná louka zapsala produkcí a provedením rozsáhlých plenérových projektů Zdenka Plachého (viz projekty/festivaly).

V posledních letech se podařilo zorganizovat také nejrůznější mezinárodní projekty, jejichž dramaturgem je jeden z členů stávajícího týmu Skleněné louky David Šubík, který se mimo jiné stará o technickou realizaci všech akcí a projektů Skleněné louky a aktivně vystupuje se skupinou ZLODĚJI UŠÍ.

Chod Skleněné louky by byl nepředstavitelný bez manažerky Lenky Plaché, která uzavírá trojčlenný organizační tým tohoto kulturního centra.
loga_sponzoru.gif, 3 kB
Skleněná louka, Kounicova 23, BRNO, CZECH REPUBLIC, e-mail: info@sklenenalouka.cz | Design by v2atelier.com | Powwwered by Alff